kdo hledá přítele bez chyby, zůstane bez přátel.

25. dubna 2009 v 19:57 | Cherry Edith* |  e.
Zdravím a omlouvám vám se. Neměla jsem čas Vám napsat nějaký rozsáhlý článek o celém týdnu. A vlastně na co,, stejně se nic neděje. Pořád jen škola a učení. Napíšu jen o včerejšku a dnešku, protože ty ostatní dny neměli hlavu ani patu. Včera jsem se vzbudila celá rozlámaná. Nejspíš to bylo tou zimou, která se za tu noc naschromáždila v mém malinkatém pokoji. Oblékla jsem se a šla ze sebe udělat člověka. Dojdu do školy, přezuju se a jdu na angličtinu. Byli jsme spojený a tak jsem z té hodiny absolutně nic nepochopila až na to, že mám z angličtiny na vysvědčení jedničku, teda pokud to takhle půjde dál. Průběhem týdne jsem si musela vyměnit tričko na tělák. Strašně smrdělo -.-. A taky boty, ale ty jsem si nějak byla líná koupit a tak chodím na tělák i na sportovky v botech z Deichmannu. Na sportovkách jsme hráli fotbal. Měla jsem snad vidiny, ale nepamatuju si, že bych někdy dala víc než jeden gól. Jednou to brankáři podjede pod nohama, pak souhra s R. a nakonec z milimetrový vzdálenosti trefím dvakrát tyčku a pak míč do branky. Asi jsou ty boty něčím zajímavé. Štěstí na ně rozhodně nemám. Pamatuju si jak jsem měla kvůli nim ponožku od krve, protože mi to udělalo šílenej puchejř na nártu. Ještě teďka to tam mám červený. Kromě gólů a kopanců jsem si odnesla i dobrou myšlenku. Konečně někdo vynadal holce, o které jsem si ještě před týdnem myslela, že je normální, ale nebyla. Skončila jsem to sní. Definitivně. Už mě nebavili ty její věčný nadávky a nebo facky. Nechtěla jsem jí vrazit. Ještě by si na mě potom počkal ten její zazobanej tatíček. Cha to by byli vtipné věty typu ,,Moje holčička za nic nemůže" atd. No jo rozmazlenost se u jedináčků a u pubertálních di*in z dokonalých rodin nezapře. Prostě a jednoduše. Ona podkopla D. nohy a učitel jí řekl, že jí už stokrát říkal, že todle dělat nemá. Výmluvy na to, že chtěla kopnout do míče, když míč byl kilometr před D. byla trošku ubohá. Jenže mě to nestačilo. A ani jsem jí vlastně nic říkat nemusela. R. jí při fotbalu za to tak seřval, že po hodině přišla zamnou a ptala se jestli sem s ní. Vykládala tam, že se skoro rozbrečela. A místo odpovědi se dočkala jenom zavoláním na R. a palce nahoru. Pak jsme měli projekt. Šli jsme do lesa. Jenže každej si myslel, že půjdeme na Městskou horu. Jasný. My jdeme přes ty největší kopce do lesa. Pak nás táhne nahoru do kopců a nakonec nás protáhne loukou a snad kilometrovým kopcem. Na sluníčku. Ještě že jsem měla ty sluneční mouchy. Přišla jsem domu a měla celý oteklý a popálený nohy od kopřiv a bolela mě hlava od sluníčka. Já bych tu K. nejradši hodila do terária pavouků, když se jich tak úkrutně bojí. Včerejšek jsem přežila jen tak tak. Ještě po půlnoci mě bolela naprosto úkrutně hlava. Neměla jsem sílu se ani smát, což nemám ani teď. Usínala jsem až po druhé hodině a vstávala v půl devátý. Strašný. Dali mi přášky a pak odjeli. Máma šla do práce a táta se sestrama jeli do Bykoše. Já tady asi před hodinou dokoukala film ,,Poslední den prázdnin". Nic mimořádného, ale přitom fajn. Nejspíš si půjdu lehnout a nebo půjdu ještě ven. Nevím jestli zítra napíšu. Dobrou noc :-*.

CHERRY EDITH* (TOM´S LADY NEIN :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.