
Zdravím. Že bych se zase uráčila napsat nějaký ten smysluplný článek? Pokus bude. V poslední době si čím dál tím víc uvědomuju, že prázdniny se pomalu, ale jistě blíží ke svému konci. Nikdy bych neřekla, jak ten čas strašně letí. Jakoby to bylo včera, co jsem dostávala svůj poslední dort ke svým osmým narozeninám. Potom už jsem ho přestala jíst a konečně jsem se nad sebou zamyslela. Myslíte si, že je to divné v tak nízkém věku? Není. Už jsem nechtěla stávat kolem osmé hodiny a chodit spát po večerníčkovi. Pochopila jsem, že už nejsem ta malá a bezpochybná holčička. Vyhodila jsem panenky do popelnice a začala se zajímat o jednu velmi důležitou věc - o život. Dodnes nechápu sestry, jak se chovají pořád, tak 'dětinsky', i když někdy je problém se dostat z těch krásných dětských snů a žít realitou. Postupem času jsem stejně pochopila, že jsem se aspoň ještě jeden rok měla chovat jako dítě. Jenže, ono to šlo? Už od svých šesti let jsem chodila do té budovy, které se také jinak říká škola. Je to divné, vím, ale narozeniny mám na konci srpna, takže to zas tak divné nebylo.
Ach, bože. Vysvětlete mi jedno, proč tu vlastně
píšu tadyty blbosti, které stejně nikoho nezajímají? Sama nevím, až na to přijdu, tak Vám dám vědět. Dobře, přestanu s tím a nebudu se vypisovat z věcí, které bych chtěla, ale to časem snad zvládnu. V posledních dnech se cítím divně. Je mi šíleně blbě, motá se mi hlava a bolý mě břicho. Nevím, jestli to bude nějaká viróza, ale to snad né. Každým pohybem mě bolý buď hlava a nebo noha. Řeknu to takhle - potřebuju nutně pochyb. Potřebuju nutně tu trasu do školy a zase zpátky. To bude zase doma, než si zvyknu na další školní rok v osmé třídě. Na ty hnusný předměty, kde se počítá, odečítá, sčítá, dělí a násobí. Než si zvyknu na učitele, které tyto předměty vyučují. Jenom si na to vzpomenu, je mi z toho na nic. Nutně potřebuju aby se vrátil čas na dvacátéhošestého června. To jsem dostávala vysvědčení s dvojkou z matematiky a s trojkou z přírodopisu. Jak já byla šťastná, že jsem nedostala z matematiky trojku. Konečně jsem totiž zjistila, že když něco chci a jdu si za tím tvrdě, tak se to může stát realitou. Po pravdě řečeno - ta trojka z přírodopisu mi ani trochu žíly netrhá :D. Nebavilo mě se učit rostliny a kameny. Doufám, že to v přístím šk. roce zvládnu. To budeme mít savce, takže to se budu snažit zvládnout na jedničku s hvězdičkou.
Ehm, jak tak koukám, tak zase píšu extrémní článek. Vy asi nejste štěstím bez sebe, ale já
jo. Konečně jsem se k něčemu jinému než spánek dopracovala a teď? Ne, nemůžu na koupaliště. Tak zvané 'moje dny' mi to zakazují a tak zvané 'rakety' si teda určitě brát nebudu. Nejspíš si pustím nějaký taneční či hudební film a budu se snažit nad sebou zamyslet. Doufám, že konečně pochopím, že život není jenom o spaní a o počítači, ale také o talentu.
Užívejte posledních dnů prázdnin, vím, zní to špatně, ale je to tak. Mám Vás ráda.
Užívejte posledních dnů prázdnin, vím, zní to špatně, ale je to tak. Mám Vás ráda.
E. skate tom is my favorite.
Jo, prázdniny se blíží ke konci a já NIC, absolutně nic netihla :( Chtěla jsem si přivydělat na brigádě doma (pšš
), nic. Chtěla jsem jet s "BF" někam, nic. Grrr, žádný tábor, žádná dovolená, trčet doma. Taky nechci do školy. Hnusná matika, a ještě víc s naší matikářkou.
. Fujtajxl. Nesnáším čísla. Nesnáším všechno, co se jen trochu motá kolem čísel. Nensáším fyziku s naším fyzikářem (bacha, největší úchyl na škole! školní netopýr (haha, musím ho přirovnat k Snejpovi, ne? Až na to, že má vlasy na ježoura..
)........
A díky. :)