Zdravím. Jak jste si mohli všimnout, tak jsem přidala
dva články s hudbou. Nevěděla jsem jestli mám napsat článek, kterým bych o sobě dala vědět, ale nakonec jsem se rozhodla, že sem něco málo napíšu. Zachvíli mi začína Angel, takže nevím, jestli to bude nějaký obsáhlý článek se spousty myšlenky. Další dny jsem ztrávila podobně. Včera u mě byla M., taže jsme šli ven na kolečkových bruslích a potom do bazénu. Jeli jsme pro plavky abych do toho bazénu nemusela sama. Nesnáším, když začnou brusle z ničeho nic zrychlovat. U jednoho velkoobchodu jsem už fakt neviděla, jak jinak zastavit, než si sednout za jízdy na zem, a taky že se stalo. Měla jsem sice šanci, že se zachitím o značku u silnice, ale to jsem nechtěla riskovat, jelikož jsem se bála, že jí nestihnu a já skončím pod autem. Vybrat do zatáčky se mi to taky nechtělo, takže jsem si prostě na tu zem sedla, mám sice odřenou dlaň, ale aspoň nejsem pod autem :D. Smáli se nám nějaký cikánky, tak jsme jim řekli, že to je fakt strašně vtipný. Oni začali hned vyšilovat, co si to dovolujeme, tak jsme se tam zase hezky pohádali. Jak já ty cikánky nenávidím! Jsou trapný a myslí si o sobě, že jsou bůch ví co. Po namáhavé cestě domů jsme se asi padesátkrát museli chytat za ruce, jelikož jsme buď zakápavali a nebo jsme padali :D. Nakonec mám jenom odřenou ruku, takže v pohodě. Na koupališti to bylo skvělý. Navzájem jsme se potápěli a skákali do čtyřmetrového bazénu. Byli jsme tam asi hodinu, protože mi potom přijeli rodiče a musela jsem jít hlídat sestry. Doma jsem si pustila na počítači Puberťačku a koukala jsem na celou druhou sérii Angela. Od počítače jsem se rozhodla odejít až kolem půlnoci, protože jsem už byla absolutně drogy. V televizi dávali Mistroství světa v atletice - Berlin, tak jsem se šla dívat. Musím uznat, že Amerika má fakt úžasný atlety a stejně tak i Jamajka. Bolt opět bodoval a dokonce se světovým rekordem. Stovku zaběhl za 9.53s, to mám já tak šedesátku :D. Zítra budu fandit konečně někomu z Česka. Špotáková hází oštěpem, takže budu držet palce ať přehodí šampionku z Ruska.
Přestanu se vykecávat o atletice a začnu už vážně psát něco z mého života. Dnes mi mamka
bude po Angelovi barvit vlasy, protože mi to už ZASE odrůstá. Zachvilku bych byla jak šedivý dědek po čerstvé osmdesátce. Sice je pravda, že nebudu moct jít aspoň takových pět dní do bazénu, ale tak kdyžtak bude fialová voda :D. Poslední dobou vůbec nevnímám to, že už mám skoro třináct let a že zachvilku začíná škola. Doufám, že se mi zase nestane ta hrůza na narozeniny, jako minulý rok. To byl vážně horor, příště už budu mlčet a nebudu říkat u školy, že nechci potkat učitele na matematiku. Angel se už blíží, takže půjdu zapnout Prima Cool a sledovat toho upíra s andělskou tvářičkou. Teď by to mělo být velice zajímavý.
Do konce prázdniny se určitě ještě ozvu. Zatím se mějte krásně.
Zdra-vím. Slíbila jsem, že sem budu psát častěji, ne? Nevím, jestli
todle je častěji, ale budu se snažit se to naučit, to je jediný co Vám můžu slíbit. Tak, jak bych začala. Netuším, jak se to bude vyvíjet dál, ale tydle prázdniny jsou vážně uplně na houby. Každým dnem se víc a víc nudím a nepřestává to, vůbec. Včera jsem tady měla M., tak jsme aspoň probrali nejrůznější drby a prostě jsem se konečně někomu vyzpovídala. Kolem páté hodiny jsme vyrazili ven a šli jsme za D. (ehm.. nechci to říct nějak 'nelogicky', ale mě se to netýkalo) na cigáro. Nechápu proč se mě každej snaží přemluvit, abych si aspoň jednou natáhla to svinstvo do sebe. Co na tom ty puberťáci viděj? Vždyť je to jenom malá 'špejle', která ale dokáže divi. Zvykla jsem si na to od rodičů, ale nikdy mě nelákalo to zkusit. Prostě nebudu ta 'IN'.
Vidíte to? Zase píšu o něčem, co jsem vůbec neměla v plánu. Tady
v tom jsem hrozná. Snažím se vyniknout a přitom mi to vůbec nejde. No, ono vlastně vždycky když se o něco snažím, tak to nikdy nevyjde. Dnes jsem provozovala takzvaný. 'gaučink'. Koukala jsem na filmy a čekala až konečně začnou dávat tu upírskou bestii, která nese jméno Angel. Když jsem se konečně dočkala, tak po dvaceti minutách začala blbnout televize, tak jsem to přepla na setobox a koukala spokojeně dál. Stejně se nejvíc směju tomu jeho přitroublému upírskému šarmu (teda jestli se to tak dá nazvat :D). Nehodlám dál v jednom kuse psát o něm, vždyť je to upír :D. Potřebuju nahodit téma, ale vůbec nevím jaký. Dobře, budu ten můj den muset trochu víc rozvít. Sestry jsou čím dál tím víc otravnější, tak mě probudili už po osmé hodině, takže teď už na tu klávesnici sotva vidím. Jsem rozenej spáč a oni mě tak nepřístupně probudí. Zítra jsem rozhodnutá spát, tak do dvanácti. Nehodlám se vyžívat v těch jejich přitroublých blábolech, že chtějí najít plavky aby mohli do bazénu. Zítřek bude zase stejný. Zase nudný a zase bez šťávy. Už mě to nebaví, potřebuju změnu, ale na koupaliště není zrovna extra teplo, teda možná pro někoho je, ale pro mě ne. Do krytého bazénu bych sice mohla jít, ale to je zase strašně drahý a mám to jenom na dvě hodiny, takže mi bude muset stačit vana. Možná se zítra někam vypravím, ale nepředpokládám, že by se něco zajímavého dělo. Stejně to bude zase "Dávej pozor na holky a řekni jim ať se chodí ohlásit", někdy si připadám jak poslíček na zavolání.
Neslibuju, že se zase za dva dny ozvu, třeba mě to chytne a budu psát každý den, i když by
to asi byli nudný články. Ostatně, jako všechny. Mějte se krásně a přeju dobrou noc.
než doposud? To se ještě uvidí, ale pochybuju, že bych se uráčila psát každý den. Za poslední dny se toho opravdu moc nedělo. Včera mi konečně přijela M. z chaty, takže bych určitě ráda šla ven. Nevím, jak bude chtít M., ale doufám, že bude souhlasit. Už mě nebaví sedět celý dny u televize a spát. Dnes jsem stávala až kolem druhé hodiny odpolední, protože mě včera šíleně bolela hlava, takže jsem to nejspíš chtěla zaspat. Musím říct, že jsem překvapená. Po dlouhé době se mi zdál sen, sice neměl hlavu ani patu, ale zdál se mi.
Abych už nemusela končit, protože to by bylo na mě
dost nezvyklé, takhle krátký článek, tak Vám sem napíšu, co mám v plánu dělat do konce prázdnin. Určitě chci ještě někam jet. Rodiče mi pořád slibují, že pojedeme do Prahy a to do mořského světa, takže budu velice ráda, když se tam konečně aspoň do tohoto týdne dostaneme. Bohužel teď táta dělá skoro každý den, takže bychom museli jet autobusem a to se mi fakt nechce. Taky bych se moc ráda podívala opět do metropole, ale tam asi až po dvacátémsedmém srpnu, jelikož to budu mít zase nahrabaný peníze k narozeninám :D. Teď mám jenom čtyři stovky a řekla bych, že ani to né. Den před mýma narozeninama mi budou trhat zuby, takže se na ten den už psychicky připravuju a doufám, že mě to další den bolet nebude. To by totiž byli narozeniny na nic. Navíc, nevím jestli budu dělat nějakou oslavu, ale asi ano. Rodiče pošlu zase jako minulý rok do Bykoše, takže budu mít celý byt jenom pro sebe. Netušíte, jak moc se těším. Po prázdninách budu mít konečně rovnátka, takže budu nejvíc šťastná. Už se vidím, jak si ráno čistím zuby těma úchylnýma kartáčkama, který dostanu :D. Na mě bude muset být pohled. Nejhorší je, že dostanu snad tři, nebo kolik říkala K., takže to bude semnou fakt sranda. Sice se jich nemůžu dočkat, ale zase to má svoje nevýhody, jako třeba ty kartáčky. Je pravda, že se už strašně těším do školy. Né na to, že se budu muset víc učit a ani né na učitele, ale na spolužáky. Prostě tady doma už je šílená nuda, takže se těším, jak se zase budu smát a budu šťastná. Na co se netěším? Na ten šílenej frmol, kvůli nakupování školních potřeb. To je vždycky zlej sen. Nesnáším přeplněný velkoobchody k prasknutí. Nejspíš dám tátovi jenom seznam a pošlu ho tam samotnýho :D. Jsem líná, už zase, ale s tím 'bohužel' nic neudělám.
Takže, abych to schrnula. Budu se sem snažit psát častěji, ale nevím, jak to budu zvládat, už
Zdravím. Že bych se zase uráčila napsat nějaký ten smysluplný článek? Pokus bude. V poslední době si čím dál tím víc uvědomuju, že prázdniny se pomalu, ale jistě blíží ke svému konci. Nikdy bych neřekla, jak ten čas strašně letí. Jakoby to bylo včera, co jsem dostávala svůj poslední dort ke svým osmým narozeninám. Potom už jsem ho přestala jíst a konečně jsem se nad sebou zamyslela. Myslíte si, že je to divné v tak nízkém věku? Není. Už jsem nechtěla stávat kolem osmé hodiny a chodit spát po večerníčkovi. Pochopila jsem, že už nejsem ta malá a bezpochybná holčička. Vyhodila jsem panenky do popelnice a začala se zajímat o jednu velmi důležitou věc - o život. Dodnes nechápu sestry, jak se chovají pořád, tak 'dětinsky', i když někdy je problém se dostat z těch krásných dětských snů a žít realitou. Postupem času jsem stejně pochopila, že jsem se aspoň ještě jeden rok měla chovat jako dítě. Jenže, ono to šlo? Už od svých šesti let jsem chodila do té budovy, které se také jinak říká škola. Je to divné, vím, ale narozeniny mám na konci srpna, takže to zas tak divné nebylo.
Ach, bože. Vysvětlete mi jedno, proč tu vlastně
píšu tadyty blbosti, které stejně nikoho nezajímají? Sama nevím, až na to přijdu, tak Vám dám vědět. Dobře, přestanu s tím a nebudu se vypisovat z věcí, které bych chtěla, ale to časem snad zvládnu. V posledních dnech se cítím divně. Je mi šíleně blbě, motá se mi hlava a bolý mě břicho. Nevím, jestli to bude nějaká viróza, ale to snad né. Každým pohybem mě bolý buď hlava a nebo noha. Řeknu to takhle - potřebuju nutně pochyb. Potřebuju nutně tu trasu do školy a zase zpátky. To bude zase doma, než si zvyknu na další školní rok v osmé třídě. Na ty hnusný předměty, kde se počítá, odečítá, sčítá, dělí a násobí. Než si zvyknu na učitele, které tyto předměty vyučují. Jenom si na to vzpomenu, je mi z toho na nic. Nutně potřebuju aby se vrátil čas na dvacátéhošestého června. To jsem dostávala vysvědčení s dvojkou z matematiky a s trojkou z přírodopisu. Jak já byla šťastná, že jsem nedostala z matematiky trojku. Konečně jsem totiž zjistila, že když něco chci a jdu si za tím tvrdě, tak se to může stát realitou. Po pravdě řečeno - ta trojka z přírodopisu mi ani trochu žíly netrhá :D. Nebavilo mě se učit rostliny a kameny. Doufám, že to v přístím šk. roce zvládnu. To budeme mít savce, takže to se budu snažit zvládnout na jedničku s hvězdičkou.
Ehm, jak tak koukám, tak zase píšu extrémní článek. Vy asi nejste štěstím bez sebe, ale já
jo. Konečně jsem se k něčemu jinému než spánek dopracovala a teď? Ne, nemůžu na koupaliště. Tak zvané 'moje dny' mi to zakazují a tak zvané 'rakety' si teda určitě brát nebudu. Nejspíš si pustím nějaký taneční či hudební film a budu se snažit nad sebou zamyslet. Doufám, že konečně pochopím, že život není jenom o spaní a o počítači, ale také o talentu. Užívejte posledních dnů prázdnin, vím, zní to špatně, ale je to tak. Mám Vás ráda.
Zdravím Vás, opět, ale tentokrát s lepší náladou. Právě teď se chystám na koupaliště, takže si aspoň konečně pořádně zaplavu. Sestry tam jsou už od dvanácti hodin a já se tam snažím vypravit už aspoň čtyři hodiny. Dobře, abych pravdu řekla, moc se mi tam nechce, ale pořád lepší než být zalezlá doma na koukat do zdi. Minulou sobotu jsem byla s M. opět na Zličíně, jelikož M. potřebovala nutně nové boty. Byli jsme tam asi do šesti hodin a potom jsme zase čekali na ten otravnej autobus, který nikdy nepřijíždí včas. S náma tam stálo celkem dost lidí, ale potom se to všechno rozprchalo do jiných autobusů. Bylo nás tam zase jen takových šest. Naštěstí autobus přijel a dostali jsme se domu. V neděli jsme se domluvili, že půjdeme na koupaliště. Už to bude týden co jsem tam nebyla, takže tam vyloženě musím. Měla jsem to naplánované na zítřek, protože budou vyloženě tropická vedra, ale tak snad to přežiju dvakrát za sebou. S M. jsme si to tam pořádně užili. Byli jsme ve čtyřmetráku a potom jsme si jen tak plavali, je sice pravda, že M. se do vody, tak rychle na férovku nedostane. Nejlepší na osvěžení je skok do čtyřmetráku <3. Celý týden jsem se takřka nudila. Nikam už nepojedeme, takže budu celý měsíc prázdnin doma, možná někam zajedeme, třeba do zoologické zahrady, ale radši bych do mořského světa. Jsem ráda, že mě aspoň nezklamal starý dobrý přítel Angel, kterého vždycky tak strašně ráda komentuju. Poslední dobou musím vstávat dost brzo, protože musím hlídat sestry. Když se už konečně odhodlám Vám napsat, tak se zmůžu na jeden řádek a jsem mrtvá. Nevím, jak to budu zvládat další dny, ale pokud to takhle půjde dál, tak budu muset chodit spát v osm. Dnes se nejspíš budu koukat na basketballového trenéra (nechci to psát anglicky), takže doufám, že zítra vstanu taky nějak kolem osmé nebo deváté, ale netuším, třeba se z té postele nevyškrábu vůbec. Už vidím, jak sestry jásaj, že jsem tam konečně přišla. Ach, to zase bude ostuda, ale co, jdeme plavat, tak se mějte krásně a užijte si poslední měsíc prázdnin ;*.
Zdravím Vás, konečně zase po dlouhé době. Abych Vám řekla jedno, opravdu jsem napsat chtěla. Dokopávala jsem se k tomu už aspoň týden a teď konečně píšu. Psát se mi nechtělo nejspíš hlavně kvůli té mé střídavé náladě. Jednou je mi do smíchu a po druhé do pláče. Sama sebe vůbec nechápu a v sobě se neoreintuju. Poslední dobou jenom spím, koukám na televizi, sedím u počítače a nebo poslouchám hudbu. Je pravda, že mě to už nebaví. Když se konečně odhodlám a řeknu si, že půjdu do bazénu, tak začne pršet. Tak to bylo včera i dnes. Prostě z ničeho nic začalo pršet, jako by mě svět venku nechtěl. Prázdniny si sice užívám, ale né tak, jak bych chtěla. Nechodím ven, protože se bojím, že by se z krásného počasí stalo sychravé. Všichni jsou někde u moře a nebo na dovolené. Nebaví mě už vážně nic. Dokonce se nedokopu k tomu, abych si umyla vlasy. Včera jsem si řekla, že to takhle dál nejde a ty vlasy jsem si umyla. I když se necítím o nic líp, jsem si aspoň jistá, že nemám na hlavě ptačí hnízdo. Nebaví mě se malovat, protože potom mám řasenku i na nose. Ach, řekněte mi, proč Vás tímdle zatěžiju? Sama nevím. Ano, jak jste mohli poznat, tak už hodně dlouho mám 'sychravou' náladu. Někdy si říkám, že možná kdybych se usmála, tak by mi to počasí vyhovělo, ale mě to prostě nejde. Cítím se uzavřeně a pekelně blbě. Včera jsem si dokonce myslela, že to je zamilovaností. Něco na mě leze a já prostě nevím co. Ve středu mi přišlo dívídíčko Stmívání, tak jsem se konečně bez 54minutové pauzy podívala na ten nejúžasnější film. Jsem zamilovaná, do něj. Do rozcuchaného Edwarda Cullena, vím, že docela pozdě, ale to je fuk. Hlavní je, že jsem to konečně viděla a můžu si pískat. Když se na ten film dívám, jsem jak v jiném světě. Nereálném, ale krásném. Nikdy nepochopím, jak někdo může mít tak úžasný talent, jako režisérka filmu nebo jako paní Stephenie Meyer. Stejně je ten svět o něco hezčí. Nejradši bych si vyrazila provětrat hlavu, ale tady to není jako ve Volduchách. Před nosem nemám tak krásně voňavý les. Ach, ta moje pověrčivost. Nevím kdy, ale ozvu se. Zatím se opatrujte.
Zdravím. Hned na začátku schrnu jedním slovem dovolenou - užila jsem si to. Nepočítala jsem, že si to až tak moc užiju, ale opak byl pravdou. Opravdu tam letos byla nejlepší atmosféra, ale příští rok tam asi nepojedeme. Přijela jsem v sobotu a od té doby jsem byla šíleně líná dát o sobě vědět jedním nesmysluplným článkem. Skoro po týdnu, jsem se rozhodla, že to napravím. Už pomalu očekávám svoje třinácté narozeniny. Včera měli sestry devět let, takže jsme jeli na Zličín. Nutně potřebovali jet do Beckilandu, takže jsme nemohli nic dělat a navíc to měli zadarmo *SVIŇÁCÍ*. Můžu Vám říct, že jsem se tam šíleně nudila. Opravdu neskutečně moc. Po dvouch hodinách jsem se sebrala a namířila jsem si to rovnou do metropole. Neměla jsem to v plánu, ale já se musela jít zeptat jestli nemají už Stmívání. Zjistila jsem, že jsem přijela brzo. Kdybych přijela do Prahy o pět dní dýl, tak bych ho měla už doma. Bohužel, ještě čtyři dny. Nevím, jestli se tam dostanu. Snad jo.. ^^. Budu Vám připadat jako propadák, ale já ten film ještě neviděla a vzhledem k tomu, že se už pomaličku blíží New Moon potřebuju ho vidět <3. Doufám, že ho seženu *KÉŽ BY*. Počasí je krásné, ale já nemám jít s nikým ven. Opravdu se zalezlá doma šíleně nudím. Všichni jsou pryč. Nejradši bych se vrátila na předminulou sobotu, to jsme přijeli do Volduch. Chybí mi ty lidi.. *. Tam jsem se nenudila. Opravdu potřebuju aby mě někdo vytáhl ven. A řeknu Vám, že by mi bylo uplně jedno, jestli by to byl třeba bratránek. Ty jsou taky všichni pryč. Takže pro mě je to jasná stopka *GAME OVER*. Nebaví mě počítač, televize a ani hudba. Chci jít ven a užívat si prázdnin, ale chybí mi člověk, se kterým bych se o tu srandu dělalila. Zítra je pátek. Už tři týdny uplnynuly od začátku prázdnin. Jediný co mě na tom všem štve, je že jdu den před narozeninami k zubařce. Och jo, budou mi trhat čtyřky, takže počítám s tím, že mě to bude bolet i další den. Respektivě na moje narozeniny. Jediný co absolutně nechápu, proč mi ty rovnátka nenasaděj rovnou? Jo, ta inteligenci zubařů :D. Doufám, že to přežiju. Tak si všichni užívejte prázdnin a doufám, že nesedíte doma jako pecky. Byli by jste totiž celá já. Zatím ;*.
Zdravím. Chtěla jsem Vám dát vědět, že tady od soboty do soboty nebudu. Jedu s rodiči na dovolenou - Volduchy. Vím, že se mi tam nechce, protože se tam zase budu nudit a co teprve ti pavouci nad postelí, ve které budu muset každou noc spát. Doufám, že to tam přežiju. Dnes jsem strávila skoro celý volný čas na internetu. Hned ráno jsem se musela jít podívat na toho kocoura a jeho video zprávu. Už včera jsem se na ní nepopsatelně těšila. To bylo ráno, tak kolem osmé hodiny. Po hodině jsem stejně usnula. Spala jsem až do půl třetí a to jsem spala ještě chvíli na to do kolika jsem spala z minulé soboty na neděli. Ten kdo mě donutil vstát byl Angel. Upír, který se potřebuje smířit se svým životem. Sestry otravovali, takže jsem z toho stejně nic neměla. Venku svítilo sluníčko, pršelo, hřmělo a takhle se to pořád opakovalo, takže jsem se na koupaliště vykašlala. Četla jsem si, koukala a psala. Před dvěma hodinami mi mamka obarvila vlasy, tak je mám zase o něco fialovější<3. Nejlepší na tom je, že teď vypadám jako polednice. Tmavě fialová se světle fialovou a do toho vážně úžasně svítí ten můj bílý obličej. S ironií to vypadá vážně úžasně. Sbaleno mám z toho největšího. Zatím jenom oblečení. Toho co ještě potřebuju je nespočetně moc. Hlavně černou tužku s řasenkou. Bez toho bych neodjela, jo a samozřejmě mobil se sluchátkami. Skočím si zabalit a možná ještě něco napíšu na samuraje kaulitze. Nutně potřebuju žvejky * NUTNĚ *. Tož berte víc - dávejte míň_děcká. Tak zítra, zlata. Dobrou ;*.
Zdravím. Uplynuly dny, kdy jsem napsala poslední článek. Je pravda, že mě nebaví psát články, které jsou o ničem, ale to se časem zvládne. Nebudu se nutit psát článek, ale tenhle jsem už vážně napsat chtěla a blog autorizaci potřebuje.
Zdravím, už podruhé. Od včerejšího dne máme všichni školou povinní prázdniny. Mě začali už v pátek, takže si užívám. Nesedím jen u PC, ale chodím ven. V pondělí jsem byla s M. ve městě koupit si fialovou barvu na vlasy, protože mi už zase odrůstá. Dali jsme si zmrzlinu a šli jsme se zeptat na brigádu. Vím, že mi není ještě patnáct, ale letáky tady už roznášet můžu a navíc je to docela výhodné. Za měsíc si můžu vydělat skoro tisíc korun. Problém je v tom, že tydle brigády se zamlouvají už tak v březnu * CHYBIČKA SE VLOUDÍ VŽDYCKY *. Takže předpokládám, že z toho nic nebude. Jo, možná příští rok, ale né tydle prázdniny. V úterý jsem byla zase s M., ale tentokrát jsme seděli venku a povídali si. Byla docela nuda a měla jsem pořádného hlada, takže jsem tam odsuď šla domů kolem páté hodiny. Dala jsem si kuře s bramborama. Jako na potvoru začala pršet. Ven jsem už nešla. Byla jsem doma a koukala se na film " Pravá blondýna ". Takovédle filmy já ráda. Včera jsem jela do Beckylandu * NE, NESMĚJTE SE * a zase jsem vyrazila s M. Bylo to skvělý. Zaskákala jsem si, zahrála si fotbal, prolízala jsem jeskyni a bludiště. Jediné co mě docela naštvalo bylo to, že když jsme tak kolem páté vylezli, tak jsem chtěla aby trošku sprchlo. Mi vyjdeme a kapou strašně velké krůpěje vody. Vrátit jsme se nemohli, tak jsme šli do metropole. M. si koupila Mc'Donald a já se koukala v NewYorkeru na nové věci. Bohužel jsme s sebou neměla chrastítka, takže jsem si nic nekoupila. Jeli jsme domů, ale na autobusové nádraží, takže jsem to měla o takové tři kilometry dál domů. Jinak bych to neměla ani kilometr, jenže kdyby to nestavilo na busáku, ale na sídlišti. M. to má blíž, takže to měla z krku. Ono pršelo a E. si jde hezky v žabkách, tričku a kraťasech domů. Přišla jsem a vypadala jsem jako zmoklá slepice :D :D. Ne, nepřeháním. Vážně jsem tak vypadala. Tady je teď pěkná nuda. Očekávám bouřku a nebo déšť, protože zase hřmí a zatahuje se. Gůd báj máj lové's.. <3.
Vysvědčení, taky dopadlo celkem fajn. Sedm výborných, sedm chvalitebných a jedna dobrá. Přírodopis.
Aloha. Už zítra. Zítra se konečně dočkám posledního dne ve školním roce. Konečně budeme mít jiného třídního učitele. Týdny jsem odpočítávala už před několika týdny a je to tady! I když je pravda, že mi odejde hodně lidí z deváté třídy. Budu se s tím muset smířit. V pondělí jsme měli sportovní den a já den před tím dostala 'takovou tu holčičí přirozenost'. Nechtělo se mi běhat, ale učitelka by mi řekla, že to není nemoc. Jo, bolelo mě břicho. Skákala jsem do dálky i běhala 60m a štafety úspěšně, ale ty následky. Po štafetě jsem se málem složila. I táta pro mě musel přijet autem. V úterý jsem nakonec nešla do školy, taky jsem Vám mohla napsat, ale vážně mě bolelo šíleně břicho. Včera jsme odevzdávali učebnice, takže v tom byl zase ten 'skvělý' přehled. Za ně jsem musela platit. Svět se nezboří, když ohnu jeden blbý roh učebnice. Těch ohlých rohů ještě bude a bylo. Učebnice z osmé třídy jsme taky dostali. Jo, bohužel. Vůbec se necítím jako budoucí žákyně osmé třídy. Když jsem si listovala učebnicí z matematiky, tak se mi z toho dělalo zle. Je pravda, že vysvědčení z osmičky se bere až na konci školního roku a to budeme brát mojí milovanou geometrii, ale i tak nachytám strašný známky. Abych se pochlubila vysvědčením, tak zítra jedeme k babičce a jiným příbuzným do Bykoše. Ani nevím jestli se budu chlubit. A už vůbec nevím co vlastně z některých předmětů budu mít. Učitelce bych nejradši dala kopřivu a šla do školy v montérkách, ale copak můžu? Takovou ostudu bych jí udělala :D. A né jenom jí. Zase by měla ty její úžasně chytré přípomínky, které mají hlavu i patu. Bohužel jdu do školy v šatech a předám jí květiny, kterou bych si nejradši nechala doma ve svém pokoji. Budu červená a bílá, ale jakou bude mít barvu květiny netuším. V jedno doufám. Že to budou růže. Nejspíš si je budu muset jít stejně koupit sama, protože přece nepůjdu s kopřivou :D. Jak to tak vypadá, pomalu vylučuju všechno, co jsem říkala ve škole. Člověk by se nedivil, když se den před vysvědčením učíme. Kdybych měla tu možnost, tak jí vážně rozpitvám na 'cimpr campr'. Třešnička na dortu byl ještě film Noc na Karlštejně. To nás učitelka už nestrpěla. Kdyby nám tam pustila Step Up a nebo cokoliv jiného, tak by jsme byli jako myšky. Jenže pár namyšleným slečnám to vadí a radši se budou koukat na film, který znám nazpaměť. Zítra má být docela příznivé počasí, i když se mají k večeru strhnout mračna. Už to neřeším a doufám, že prázdniny nebodou pouze deštivé. Možná za rok, za týden, zítra a nebo už nikdy čekejte další článek od jedné puberťačky, které je úplně všechno jedno. Nebojte, já napíšu. Užívejte prázdnin a přeju krásné vysvědčení ;*.
Čau. Jak bych začala, týden a nějaké kousky dnů uplynuli od posledního zápisu do deníku. Nestalo se nic závažného s čím bych se mohla zrovna třikrát vychloubat, ale jedna věc byla pro mě za poslední týden velice důležitá. Konečně jsem se přesvědčila, že mám na víc, než si myslím. DVOJKA Z MATEMATIKY na kterou jsem nejvíc pyšná...*, protože to je jenom MOJE zásluha. Nikdo mi s přípravama nepomíhal. Vlastně jsem se to skoro vůbec neučila. Jenom jsem se na to dvakrát, třikrát před čtvrtletkou koukla a dostala jsem dvojku...^^. Pokud jste všímavý, tak už určitě víte, že léto buší opravdu hlasitě na dveře. A né jenom léto, ale taky letní prázdniny. Od zítřejšího dne za týden už nebudu muset do školy. Až zase za dva měsíce. Už jsi potřebuju konečně odpočinout od domácích úkolů a od připravování na naivní vyučovací hodiny. Budu moct vstávat a chodit spát v kolik se mi bude chtít, budu moct už ráno 'trajdat' do slunečního dne plných úžasných zážitků a neuvěřitelných šťastných smíchů, budu moct hrát tenis, budu moct lízat zmrzlinu a stírat jí z mích nemotorných ruk, budu si moct chodit zaplavat do čtyřmetrového bazénu, budu se moct opalovat, budu si moct užívat sluníčka, budu si moct zasoutěžit, budu si moct zajezdit tůry na kolech, budu si moct vylepšit postavu na in-lajnech, budu moct házet úsměvy na každou stranu, budu moct dělat ty nesmyslné 'hovadiny' s Ž., budu moct tancovat na pořádně letní pecky, budu moct fotit tu nejskutečně krásně ozářenou krajinu sluníčkem. Léto u mě vede. Tři dny do toho nejdokonalejšího ročního období. Teplé mikiny konečně vystřídá tílko a nebo vrchní díl plavek. Už bych pomalu mohla začít pročisťovat šatník a ty neskutečně teplé mikiny dávat do zadního regálu. Vykouknou na mě rozkošné barvičky plné léta a skvělé nálady. Konečně si budu moct žít JAKO V RÁJI! A to mi druhé popoletí zakazovalo. I když vím, že jsem si náramně užila s tou nejlepší třídou. Nejvíc mi bude chybět Andie. Vychází devítku *SAD*. Nebudu si uvědomovat to, že uslyším poslední zvonění a to bude pro mě a lidi ze třídy znamenat už jenom dva roky na základní škole. Potom každý půjdeme někam jinam. Všechno se rozplyne jako voda a já si budu muset začít hledat ty nové úžasné lidi na střední škole. Měla bych se vrátit zpátky do přítomnosti. Zítra se musím pořádně vyřádit v mém šatníku a najít tam to pravé ořechové pro ukončení sedmé třídy. Stejně to strašně rychle uteklo a já teď lituju, že musím do osmé třídy. Už nebudou na škole ty úžasní lidi z deváté. Budu je vídat u stánku se zmrzlinou a nebo budu vídat jen jejich jména na konci článků v různých novinách a časopisech. Za uplynulé roky narazím na třídní fotografie a uvidím tam třídní učitelku. Pousměju se a řeknu tu trapnou hlášky z Kameňáku. *ACHJO*. Spáteční cesta. Doufám, že i vy si budeme brát z uplynutého školního roku alespoň jednu dobrou věc. Mějte se.. <3.
Aloha. Jasně, zase jsem se rozhodla něco skomolit. Jenom to nebude nic extra dlouhého, protože zachvilku přejede teta s K. Kdy že to bylo naposledy, co jsem napsala? V neděli? Nejspíš. Dětskej den byl fajn. Byli jsme s celou třídou v Srbsku. Fotky nemám, jelikož jsem si zablokovala foťák, takže jsem nemohla fotit. Až v úterý se mi to povedlo odblokovat. Jinak celý týden se nic zvláštního nedělo. Ve středu jsme hráli na tělocviku STREET BALL a jaksi mi Ž. přetočila celý nehet. Teď už je to v pohodě, ale ty první dva-tři dny to bolelo, jako kdybych nevím co. V pátek jsme měli kuchyňky. Vařili jsme lívancové bramboráky. Mňam. O víkendu jsme odváželi sestry do školy v přírodě, takže je tady teďka klid. V sobotu jsem po tom už nic nedělala. Neměla jsem co. Včera mě taťka vzbudil s úžasnou větou ,,Edito vstávej, včera jsi dala křečkům hodně podestýlky a oni vyskákali ven". Nejlepší na tom všem bylo, že jsem je překrývala. Takže si to museli nějakým způsobem odhodit sami. Hlavní je, že DÝ se našla. Jenom jednoho stále postrádáme. Netuším, kam se ten malej zatoulal. Chudák. Asi se někde "zašprajcnul" a teď nemůže ven. Stejně bych ho ráda našla. Nejspíš bez vody a zrní nevydrží. Potom jsem se musela učit na matematiku. Dneska jsme psali čtvrdletku. Taky jsem musela udělat projekt AT THE ZOO na angličtinu. To bylo celkem v pohodě i ta matika. Psali jsme ještě z angličtiny. Nepravidelná slovesa. Na tělocvik jsme byli spojení s klukama, takže jsme hráli fotbal ;). V šatnách jsme potkali učitele Hakla, takže jsme se mu radši vyhýbla obloukem :D :D. Nechci zatím vědět co jsem dostala a kdybych psala znovu, to by mi řekl. Zas tak slepej není, aby mě nezahlídnul. Stejně jsem ráda, že budu mít nejspíš jenom jednu trojku. Pořád lepší než tři. Taťka už se vrací z Prahy, takže mu to jdu všechno "vyslepičit". Zachvilku je tady teta s K., takže se mějte pěkně a já si jdu ještě trošku poklidit do pokoje. Krásný zbytek slunečního dne :-*.
Čau. Už jsou to nějaké ty dny, co jsem nenapsala nějaký ten dlouhý článek. Jenže nemám vůbec chuť ani náladu něco z mích dní spát. Včera jsem byla v metropoli. Chtěla jsem tam jet už v pátek, ale když jsem šla ze školy, tak pršelo a padali kroupy. No, a já v tom šla domu :D. Táta byl v Praze, máma v práci, tak co mám asi jiného dělat :D. Přelítla jsem to blesku rychle a přišla domu celá mokrá. Vážně na mě nebyl ani kousíček suchého. Z mikiny kapali kapky vody. Vlasy jako mokrá slepice a to jsem běžela. Příště v té škole zůstanu a počkám až přestane pršet. I kdyby to mělo být do půl osmí :D. Byla mi zima a začala jsem pořádně kašlat, takže jsem řekla, že na metropoli kašlu. Včera mi bylo už líp, takže jsem se rozhodla, že tam zajedu. Ve tři hodiny jsem už byla v H&M a hledala tričko Rock Hard F***. Zaplatila jsem ho a šla do New Yorkeru si vybrat kraťasy ve kterých bych mohla hrát tenis. Nechtěla jsem džínový, ale prostě teplákový abych k tomu měla vršek od plavek. Kraťasy jsem sehnala hned po příchodu do obchodu. Potom jsem chtěla růžový rifle a to mě New Yorker také nezklamal. Chyběli mi jenom korále - růžový :D. Vážně nejsem závyslá na růžový, ale já chtěla růžový, protože růžového ve skříni nemám snad nic. Když jsem měla už všechno nakoupeno a z celých mích úsporů mi zbyli jen tři stovky našla jsem uplně bombastický boty. Skvělý, ale za 599,- Kč :D. Sama na sebe jsem byla pěkně naštvaná. Kdybych si nekoupila korále, tak bych na ně měla, ale nezbyla by mi už ani koruna. Autobus do Berouna mi MĚL jet v 17.40, ale co se nestalo. Jsem tam už v půl a čekám a čekám spolu s dalšíma lidma a pořád nic a nic. Nevím co ten řidič dělal, ale vážně nic nejelo. Skoro v sedm hodin mě to už vážně naštvalo a řekla jsem si, že teda nepojedu na Sídliště, ale že pojedu na autobusák a potom to dojdu. Bylo mi už vážně jedno, že to jelo těma vesnicema co jsou okolo Prahy, hlavně, že jsem byla už v teple a jela domů. Mamka s taťkou se mi snažili dovolat, ale jaksi jim to nešlo :D. Blbej signál v lesích. Domů jsem dojela v pořádku. Jak jsem si oddychla, že jsem v Berouně. Zašla jsem k mamce do práce a po nějakých deseti minutách pro mě taťka přijel. Já si doma lehla do postele a usnula jsem. Naprosto vyčerpaná. Probudím se někdy po deváté hodině :D. Jsem se teda vyspala :D :D. Mamka mi slíbila, že v úterý semnou zajede pro ty botky. Och yeah. Nejvíc se těším. Když oni jsou tak krásný. No nebudu se rozplívat. Zítra je den dětí, takže všem nedospělím přeju všechno nejlepší k svátku :-*. Se školou jdeme na nějakej pěší výlet, jako přiteplenci. To už bych se radši učila. V pátek TH vyhráli na Cometu '09 cenu Online Star, takže gratuluju ;). Půjdu najít ty boty a dám vám je sem ;). Tak zatím a přeju krásný zbytek víkendu ;).
Zdravím. Opět jsem se rozhodla, že Vám teda napíšu nějaký ten odstavec. Závody dopadli dobře. Jako škola jsme skončili na 6. místě ze třinácti škol. Holky byli na 5. místě a kluci na 6. místě. Disciplíny byli celkem fajn. Největší obavy jsem si dělala, z běhu na 60m. Tam se totiž dávalo nejvíc bodů za první místo. Byla jsem úspěšná, teda nejdřív když pistolka ohlásila start, tak jsem ani netušila jak se v tretrách běhá, ale pak jsem to dotáhla na to moje vytoužený 1. místo. Ale to byla teprve šedesátka. Skok daleký byl naprosto otřesnej. Jaksi jsem měla stejné příjmení jako ještě jedna slečna a tu tam neměli zapsanou, takže říkali potom už i jména. To jsem skočila 3,40m. Byla jsem s tím spokojená, jelikož ve škole jsem skočila 3,25m. Neskáču přes čtyři metry a taky nechápu proč zrovna mě dávala učitelka na skok daleký. Mohla mě dát třeba na 600m, ale to je věc názoru :D. To už radši vážně ten skok daleký ;). Štafeta taky dopadla celkem dobře. Ne celkem, ale vážně dobře. B. si vybrala tu nejkratší dráhu, takže v té druhé dráze měli bloky o nějaký ten kousek dál od startu. B. mi předala kolík a já jaksi chtěla běžet sprint, jenže to pěkně klouzalo. Ne, ne Editká ty sprinty prostě nasadila a málem byla na zemi :D. Hlavní je, že jsem těma míma 'úžasnýma' sprintama dala tu slečnu, která běžela jako druhá v druhé dráze. Když jsem došla zpátky na start k B., tak mi L. říkala, že jsem prej běžela strašně rychle. Pak dokonce i na terase říkal K., že jsem tam házela takový spinty a že prej to ještě nikdy neviděl :D. Tomu jsem nevěřila. On běhá totiž rychleji. Až na tu bolest nohou se ten den dal snést. Ve středu jsme měli zase oddychovej den, takže nejlepší. Včera byla šílená nuda. Sychravé počasí, takže jsem absolutně nevěděla, co si mám vzít na sebe, ale přece jenom jsem si vzala šaty. Ve škole to ušlo. Jednička z dějepisu, geometrie, místo češtiny jsme psali nějaké znalostní testy. Po vyučování jsem šla s V., T. a Z. do průchodu. Šli si zakouřit. Já proti tomu nic nemám, ale NEkouřím. Dělala jsem jim jen doprovod, protože jsem čekala do dvou hodin na mamku. Aby jste si jakože nemysleli, že jsem tam prováděla nějaké nezákonné věci. S mamkou jsme byli domluveni, že půjdem vybrat nové plavky a potřebovala jsem mikinu. Plavky mám. Jsou fialovobílé a mikina je bílá s barevými potisky. Taťka pro nás přijel, jelikož mamka neměla tolik peněz, ale na plavky by měla :D. Potom jsme ještě zašli pro pizzu. Jsem měla hlad, no ;). Dneska jsme měli angličtinu, takže jsem si opravovala tu trojku. Skvělý. Dostala jsem jedničku *YAHOO*. Kvůli sportovkám mě ještě teďka bolý noha. Jaksi jsem si kopla do učitele a má tam modřinu :D. Au. Ono mě to fakt bolý. To se může stát je tý, která každého člověka vydí kulatého a kutálícího se jako fotbalový míč. Poslední dvě hodiny jsme měli kuchyňky. Absolutně jsme nestíhali, protože V. se rozhodla, že udělá jahodový dort. Takže já a P. jsme museli dělat sami bramborový guláš. Já s těží oloupu ty brambory :D. Řízla jsem se. Škrabkou. Pochopíte to? :D. Jsem fakt jelito. Ale práce se vyplatila. Guláš i dort byli 'eňo ňůňo'. Ještě po vyučování jsme domývali s V. nádobí. Pak jsme měli namířeno zase do průchodu, ale tentokrát Š. chtěla domů a N. ne, takže jsem tam na ní musela čekat až najde učitelku a aby jí to řekla. Asi po pěti minutách jsme konečně vypadli s té budovy jménem škola. Potkali jsme mamku. Tak jsme šli společně k V. a ta tam chudák jen tak tak schovala cigáro :D. Stejně už musela. Zítra jedu strejdovi na narozeniny. Má padesátiny, takže to chce pořádně oslavit. Bude to někde v hospodě. Vážně nevím jak se jmenuje, ale vím, že tam měl sedmdesátiny děda. To Vám stejně nic neřekne :P. V neděli jdu zase pro změnu V. na narozeniny, ale ta slaví čtrnáctiny. Takže všem, kteří mají tento víkend a nebo i týden narozeniny přeju všechno nejlepší. A teď už půjdu do postele. Počkám až taťka přiveze mamku z práce, chvilku si budeme povídat a půjdu si lehnout. Mám Vás ráda :-*.
Aloha. Po dlouhé době jsem se zase rozhodla, že něco napíšu. Já vím, já vím. Prostě mě nebaví psát každý den něco, co je stejné jako každý den. Nuda. Jediný co mě každý den baví, jsou asi přestávky ve škole :D. V sobotu jsme byli u babičky. Absolutně se mi tam nechtělo. Když tam není nic. Říkala jsem, že si asi vezmu papír a tužku, ale stejně jsem ho měla za 10 minut pokreslený a nic víc se mi tam nevešlo. Musela jsem to tam vydržet do půl devátý a už jenom ta představa, že tam budu muset být ještě šest hodin, byl šílenej. Nakonec jsem to zvládla. Pořád jsme něco dělali. S bratránkama, sestrama a taťkou. Nejdřív fotbal, potom voleyball a potom jsme dokonce házeli malé kameny na střechu hospody :D, ale to až s těma bratránkama :D. Přijela jsem domu celá utahaná a tak jsem si šla i hned lehnout. V neděli jsem stávala už před osmou, protože mě vzbudily tyto slova: ,,Vzpomínám si jak jsem poprví viděla lidi pohybovat se jako by byli z jiný planety. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči. ... Brzy tady mezi sebou začali soutěžit ty nejlepší tanečníci a to klání dostalo název THE STREETS. Stalo se pojmem a já byla u toho když se psali dějiny. Chtěla jsem se klouzat, točit a létat jako oni, ale neměla jsem to snadný. Máma mi říkala nevzdávej se, buď sama sebou. Život je moc krátkej na to abys byla někym jiným a měla pravdu. ... a všechno se změnilo dokonce i Streets," nemohla jsem nevstat. Miluje Step Up 2 The Streets. Miluju ten tanec. Miluju tam ty písničky. Miluju na něm prostě všechno <3. Vyškrábala jsem se z postele a pustila jsem si na setoboxu Step Up. Hodinu a půl jsem se koukala a stihla jsem skouknout ještě Camp Rock, takže fajn nabitý den. Z postele jsem se vyškrábala až po druhé hodině, protože pak dávali ještě další filmy na normálních kanálech :D. Najedla jsem se a šla ven. Jezdila jsem na in-lajnech. Nejlepší. Máme tady od začátku měsíce novou trať, takže nejvíc super ;). Lidí tam bylo mraky a tak jsem si jezdila hlavně za rampama :D. Domů jsem přišla a šla se umýt. Pak koukat na H2O a bylo to. Dneska ve škole nic extra. Pořád to samý. Pořád ty samý řeči. Na začátku druhé hodiny si nás ředitel zavolal do kabinetu keramiky. Teda jenom ty co jedou zítra na závody. Museli jsme si vybrat tretry. Úžasný. Mám číslo 23 ;DD. Zítra běhám 60m, štafetu a skáču do dálky. Úžasný. Ne ne já nechci. Chci hrát fotbal na sportovkách :,(. Béé :D:D:D. Běhat. No kdo to kdy vymyslel. To zase bude řečí. Aspoň že nejdeme s osmákama a s deváťákama, ale jenom se šesťákama a sedmákama :D. Zítra Vám napíšu jak to dopadlo, možná jenom ve skratce. Takže čekejte buď >> posr*la jsem to a nebo >> zabodovala jsem :D. Já ani nechápu proč tam takový poleno jako já posílají. No nic. Musím si jít přichystat ty ulítlý sportovní věci. Čus bus autobus a držte mi palce :-*.
Čau. Jsem absolutně zničená. Ne, že by na mě doléhala ještě ta pondělní akademie, ale dneska jsem byli v Kladně. Jeli jsme s 9.B do divadla, takže si asi dovedete představit co jsme museli mít na sobě. Žádný džíny. Ani tříčtvrťáky, ale šaty a sukně. Kluci v košilích, polobotkách a nebo v kvádru. Nejlepší S. v kvádru :D. Na to, že byla dneska docela zima, tak jsme byli všichni oblečený do letního. Mrzli jsme tam. Lízali kyselý lízátka. Smáli se při představení o lakomci, který vlastnil 10 milionů korun, ale byla to pro něj jako krev, duše, mozek... Nejvíc jsme se tam nasmáli. V pondělí jsme měli Akademii. Už týden předtím jsme se na to připravovali. Jenže ty tři pipi*y netancovali. Konečně jim někdo řekl, že to je trapný. Takže z naší třídy žádný zástupce. Stejně jsme kreslili a dělali různé přípravy. Po třetí hodině se tam naschromáždila celá škola. Koukali jsme na generálku. ,,Chlupatý kaktus mám tak rád je to můj zelený kamarád" minity ticha a celá naše třída propukla v totální záchvat :D. Učitelka nás tam musela odvádět aby jsme nerušili a M. jak tam odnášel mikrofony, tak ten se naprosto dusil smíchy :D:D. Pak to polevilo a my jsme mohli v klidu dokoukat celou generálku. Tři vystoupení byli úžasný, teda pak ještě jako ty učitelé, ale to až potom. Tancování 6.B, mnichové z 8.A a novodobá karkulka z 8.B. Karkulka tancovala na Flo Ridu, Lady Gaga a na Celine Dion :D. Pak se tam objevila trampolína, žoky a kluci z vyšších tříd :D. Jeden tam chodí držku do žoku, druhej skáče a flákne se o trampolínu, třetí skáče a spadne na zem. To byli další výtlemy. E: ,,Makarena" K: ,,Buď sticha, E. já tě varuju. Buď sticha". To byli další výtlemy :D:D. Nejvíc den <3. Pak jsme tam šli v šest hodin a tam byli ty učitelé :D. M. takový ,,E.! Vidíš to? Hakl! On tancuje," M. už fakt měla naprostej záchvat a já byla duchem nejspíš nepřítomná. Ne já koukala s otevřenou pusou na to, co tam ti naši učitelé předváděli. Ředitel, Hakl, Holý, Sklenička, Havlová, Zemanová, Šnaidaufová, Šalková. Největší výtlem tam společně s deváťákama a osmákama :D. Holý tu hvězdu :D. Pak v úterý pochvaly Haklovi a Holýmu. Nebo fotbal s Holým. D. přihrává učitelovi a R. takovej smyk a učitel dostal takovou snožku :D:D:D:D. My tam komplet všichni na zemi :D. Učitel se tam smál taky :D:D. Uklízečky na nás koukali z okna. Ježiši :D. Jak já tu zlobivou třídu zbožňuju :). Nedovedu si představit, co budu dělat na konci devítky. Možná to celý probrečím, když se budu stěhovat do Brna. Možná ne a zůstanu v Berouně. Každopádně chci jít na oděvní. Každopádně tam nepůjdu sama, ale i spousta dalších holčin z té nejlepší třídy ;). Každej říká, jak není příšerná, ale když v ní vyrostete, když jste tam od samých začátků, když ty lidi ví, jak Vám je, když ti lidi ví co od různých jednotlivců může očekávat, když s nima zažijete tu největší a nejlepší srandu, když pak slyšíte ty blbý výhrůžky učitelů a ty posměšky některých jednotlivců, zdá se Vám to nechutný, ale nám už jako kolektivu se to zdá směšný. Každej je nakaženej od toho druhýho. Každej se tě zastane. S každým se tam bavíš. Absolutně vůbec se netěším na konec základky a byla jsem slepá, že jsem hledala ty pravý kamarády jinde. Vždyť oni byli celou dobu semnou. A kašlu na ty blbý výhrůžky třema L. a nebo T. :D. Ať se jdou vycpat s tou jejich maminkou a nebo postelý :D. Jen ta třída ví <3. Zítra by jsme z ničeho psát neměli. Máme zdravotku..^^. Matematiku <3, z které jsem minulý týden dostala jedničku..^^. Češtinu. A ty naše nejlepší sportovky s těma nejlepšíma lidma :D. Těším. Stejně jsem ráda, že jsme se dneska neučili. Kdo by taky chtěl Machovou *SHIT*. Zachvíli mi dávají Druhou šanci, tak se mějte a nezapomeňte si užívat života dokud to jde. Mám Vás ráda..^^. Dobrou noc a krásný sny :-*.
Aloha. Přináším Vám další trapnej a nudnej článek z mého života. Nejdřív Vám chci říct, že ho píšu podruhý, protože poprvé se to neuložilo! Na zabití. Teďka když nad tím tak uvažuju nechápu hodně věcí a taky bych nejradši zabila hodně lidí. Nechápu proč musí auta svítit, když svítí sluníčko. Nechápu sebe. Stále si myju vlasy. Stále si lakuju nehty. Stále poslouchám September. Stále se nudím. Stále nevím co dělat. Stále přepínám televizy, když hrajou Jonas Brothers. Stále tu kapelu nemůžu vystát. Stále nemůžu vidět ty jejich přejetý ksichty. Stále nemůžu slyšet ty jejich prapodivné zvuky, které vycházejí z jejich tlam. To je asi tak, když faninky těch tří pitom*ů nechápou jak se mi může líbit pitom*c z té kapely němčourů. Stále nechápu co vidím na písničce od Xindl X. Stále nechápu proč se vlastně musím hned hádat. Stále nechápu proč se mi vlastně líbí kluci, kteří poslouchají hip hop a mají hnědý oči. Dost. Budu se muset zamyslet nad sebou, ale ne vypisováním. A abych Vám řekla pravdu, neudělám to. Jsem jaká jsem. Zpět k mému nudnému životu. V sobotu jsme byli v té ZOO. Nejdýl jsem byla u Toma, žiraf, goril a v pavilonu kočkovitých šelem. Toma mám i vyfoceného. Nevím, který z nich je Tom, ale vím, že jeden určitě. Měli tam i pěkně tlustou a velkou Anakondu, které se mamka s N. a Š. báli :D:D. Pro mě a taťku to bylo druhý nejzajímavější setkání v životě. Jak tam plavala. Jak tam žrala. Jak tam sebou házela. Když jsme se dokoukali na tu 'obludu' taťka a sestry odešli. Mamka šla k opičkám a já zůstala u tygrů a lvů. Fotila jsem je a koukala jak žerou maso :D. Úžasný. A jaký měli nevinné oči. Kdyby to šlo, mám tu nádhernou číču doma. Domu jsme přijeli po šestý hodině a já hned usnula. V neděli u nás byla teta s její dvouměsíční N. Byla krásná. Celý den jsem jí chovala, vozila, houpala, uspávala a celý den jsme jí rozesmívala ksichtama :D:D:D. To musel být pohled. Teta o ní ani neslyšela. Jednou byla venku, potom u mě v pokoji, pak koukala na křečka Toma a pak koukala na kreslenou pohádku. Normálně se u toho řechtala, že sem myslela, že brečí :D:D:D. Stejně je nejhezčí, jak vždycky ty malé miminka chtějí něco říct a nejde jim to :). Dnes mě přišel taťka vzbudit v 6.30 a já si neodpustila větu ,,Ještě pět minut". Ve škole nic extra. Poprvé jsem dostala jedničku z matematiky *YAHOO*. Přeháním. Při hudebce jsem se nejvíc nasmála. K. měla referát na Paramore a měla tam chybu. Nevšimla si jí a na konci řekla ,,Jéje já tady mám chybu a docela dost velkou" prostě tam měla místo Decode, Decore. Já jí měla doplnit. Prej takový ,,Co? Jo aha. To je song k filmovému trháku s krásným upírem Edwardem. Jen tak pro zajímavost ten film se jmenuje Twilight". Teďka tam ze mě všichni měli záchvat smíchu. Dokonce i učitel :D:D:D:D. Nasmáli jsme se dost, ale já si vykoledovala referát. A vůbec nevím na co. To co poslouchám už bylo. Asi T.I., Kat Deluna nebo The Veronicas. Ne T.I. :D. Nevím. Ještě dám vědět. Ty správné faninky TH vědí, že TH navrhli kolekci "Fashion Against AIDS" pro oděvní firmu H&M.
a vidíte to? zase ty jeho ruce :D.
Bill na té fotce vypadá. No ehm.. jak to říct. Ne Editka mlčí. Vypadá to, že budu mít zase tričko s lebkou v tom mém barevném šatníku. Prostě se už vidím, jak budu machrovat, že mám nový tričko. Nikomu neřeknu od kud a kdo ho navrhnul. Vsaďte se, že do tří dnů to tričko bude mít půlka školy a nikdo nebude mít páru, kdo ho navrhnul. Podotýkám. Neznám nikoho z naší školy, kdo by poslouchal TH. Kromě mě :D, ale o mě se to taky neví :D. Až jim to řeknu :D:D:D. Há. To bude něco. Tričko budu mít za jeden den jen já, zase sama a trička ostatních budou v popelnicích :D:D:D. Kdyby věděli co na ně chystám. Tričko bude v prodejnách už ve čtvrtek 28.května, takže skvělý :D. Editka jde hledat referát :). Mějte se pěkně a dobrou noc :-*.
Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový
zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky.
Zdravím. Dneska svítilo sluníčko a ptáčci zpívali už od brzkého rána tuto krásnou básničku. Ano jeprvní máj. Promnula jsem si oči, oblékla jsem se a šla se nasnídat. Měla jsem připravený čaj a chleba s máslem. Moc se mi do toho nechtělo, ale tak čaj jsem si dala a chleba jsem jen okusovala do rytmu zvuků z televize. Čekala jsem až přijdou mamka s taťkou. Přišli po jedenácté hodině dopolední. Sestry spali do desíti, takže jsem si mohla v pohodě číst a nebo kreslit. Někdy jsem i překukovala k televizy, ale tam dávali samé nerozumné věci pro mě, jakož to pro pubertální dvanáctiletou slečnu. Prostě jsem se nechtěla zblbnout z televize, když u ní budu sedět od osmi. Jak včera, tak i dneska jsme jeli do Bykoše. Dneska jsem už nezapoměla na věc bez které bych se tam strašně nudila. Digitální fotoaparát. Nejdřív jsme jeli na hrob do Litně. Mě se nějak nechtělo dolů k hrobům a tak jsem se nejdřív šla kouknout na sochu z které jsem chtěla rozpoznat kdo na ní je. Nejspíš to byl Svatopluk Čech. Spisovatel. Abych pravdu řekla - neznám ho :D. Přece jenom jsem seběhla dolů. V Bykoši u babičky jsem se nejdřív šla kouknout za mím milovaným tygříkem Bojáskem. Krásnej, černej a vykrmenej kocourek ;). Až potom jsem se šla - zase - najíst. Hlad jsem neměla a tak jsem babičku poprosila pouze o jeden řízek :D. Což u mě není vůbec běžné. U babičky se vždycky přecpu. Pak jsem zase letěla ven, ale tentokrát se projít s N. a fotit. Tam jsem nafotila děsně moc fotek a taky poslední, pak už jsem nefotila. Jezdila jsem na kole k Jasanům a zase zpátky. Potom jsem jela se Š. za R. jestli chce ostříhat a zase zpátky. Chudák Š. mě nestíhala :D. Přišel R. a šli jsme hrát fotbal. A pak zase běhat a hrát si jako ty malý mimina v trávě :D:D. Pampelišky na mě házeli a měla jsem tričko od toho mléka v ní. A nejde to dolů. Ještě, že jsem neměla nějaký tričko do školy, ale tričko, kterého jsem se chtěla stejně zbavit. Pak jsme jeli k tetě. Od šesti hodin měli cvičení u hasičů a tak jsme jeli přes šestou domu. Už od včerejška vím, že někam pojedeme. Já už hodně dlouho mluvila o Zvíkově, ale nakonec z toho sešlo a zítra jedeme do Zoologické zahrady Praha *LIKE*. A víte koho já uvidím? Moju a Toma. Yeah uvidím ledního krásnýho medvídka Toma. Pak tygry. Živel <3. Teďka jsem tady v křečích a už ani psát nemůžu, jak mě bolý břicho. Jdu se napařit, umýt vlasy a spát, protože zítra vstávám už v osum hodin. Bože, ale tak když chci vidět Toma musím proto něco udělat. Dobrou noc a užijte si víkend :-*.
Zdravím a jsem tu narychlo. Nestíhám, protože zachvilku jedeme do Bykoše. Čarodějnice. Musím říct, že jsem velice ráda, že zítra nejdeme do školy. Konečně bude jednou ten pátek volnej. Ani né po dlouhé době xDD. Já se vážně omlouvám, že už nepřidávám tolik článků a mích dnech jako dříve, ale škola je pro mě teďka to hlavní. Matiku zvládám, protože bereme geometrii. Dneska jsem měla všechny tři příklady dobře. Kdyby na mě padlo nějaké číslo dostala bych jedničku, jenže na mě nenadlo. Sám učitel H. mi to kontroloval. Uf. Já myslela, že tam budu mít chyb. Jinak mám zase trojku ze zeměpisu. Nechápu. Mě prostě žádný bílý tigři v Asii nic neříkaj. A letní monzuny? To jsem věděla. Přináší teplý a vlhký vzduch z Tichého oceánu. Vše. Aspoň ta trojka. V pondělí při angličtině jsme měli s M. záchvat xDD. Já jaksi měla rýmu a chtěla jsem si pšiknout. Jenže jsem nechtěla a tak jsem se to snažila zadržet no a ono z toho nevzniklo normální pšiknutí. Prostě jsem řekla "hepčíííí" a M. byla rudá xDDDD. Pak nás učitelka okřikla a já se smála ještě víc xDD. Dobrý,, poznámka z toho není. To bylo první z těho jsem za ten týden měla záchvat smíchu. Další byl při hudebce. Jsme zpívali učitelu tu novou písničku od Xindl X - Anděl. A S. když jsme zpívali zrovna to ,,Takovýmu éru jako ty můžu zařídit kariéru, když nebude dělat drahoty jasně, že to bude taky něco stát, ale můžem se domluvit i jinak, když mi bude stát" takovej výbuch on xDDD. A nebo ,,Na kafe a cígárka" ... ,,Jasně, že ne zadáčo ty káčo" On se tam smál a za tu hodinu byl mrtvej. Po škole jsme šli s M. na 'in-lajny'. No a M. tam tancovala a hodila takovou držku xDDD. Nebo nějakej kluk sedí na lavičce zrovna odchází a jde za nějakýma klukama. Byl to cikán a M. jela. Jela a jela a najednou se jí překřížili nohy a spadla přesně před tou lavičkou xDDD. Já jí říkala, že by to byl teprve trapas, kdyby tam ten kluk pořád seděl xDDD. Já bych se tam asi umlátila smíchy. Ještě večer(možná) napíšu. Takže se mějte a neslibuju :P.
Aloha. Píšu, protože jsem to nevydržela. Musím se z toho vypsat. Ráno vstávám zase se šílenýmabolestma hlavy už v půl devátý. Koukám na TV - nic zajímavýho vůbec nedávají. Škoda. Chtěla jsem si zase něco stáhnout, ale řekla jsem si, že bych u toho stejně usnula a měla bych smůlu. A tak jsem si celou dobu kreslila návrhy oblečení. Já nevím proč, ale vždycky do toho vkládám svoje pocity a je mi pak lépe. Není divu, že jsem vytvořila šaty. Spíš na pohřeb, než na nějakou večerní večeři. Po malování jsem si šla umýt vlasy. Měla jsem je už jako suchou slámu *SHIT*. Potom jsem se byla namalovat a učesat. No a nakonec jsem mámě pomáhala uklízet nádobí z myčky. Pak jsem si zahrála střílečku na PC a dala nové písničky do mobilu. Už ani nedokážu pochopit, jak někdo u toho počítače může vydržet hodiny. Taky jsem byla taková. Pořád jsem seděla u počítače a psala si s lidma, které jsem nikdy v životě neviděla. Už to takové není. Píšu si s lidma, které znám ať už v reálu a nebo už hodně dlouho přes net. Taky mám net skoro třetí rok. Včera večer jsem uvažovala, co budu mít za známky na konci školního roku. Pohořívám hodně v matematice. Teďka jsem dostala ze čtvrdletky čtyřku ikdyž jsem se na to učila jak mourovatá. Celý den i ráno jsem si to počítala. Stejně to ve finále napíšu blbě. Teď děláme geometrii a tu já zbožňuju. Vždycky mi známku vypiluje na tu lepší, takže doufám, že to tak bude i tentokrát. Pak příroďák. No jo. Jenže já vážně nerozeznám list javoru a ještě jednoho stromu(ani nevím jak se jmenuje xD). Nedovedu si představit, že bych z tohodle dělala příjmačky na vysokou školu xDD. To bych vážně neuspěla. Jinak ty známky celkem jdou. Lepší jak v šestce nejsou. Přece jenom je sedmička o něco těžší a co neprve osmička. Na té je dobrý jenom to, že se vysvědčeníbere až na konci, ale devítka, tam už první pololetí. To bude nejspíš hodně velkej problém, pokud chci jít na oděvní školu. Jde to semnou nějak z kopce. I učitelé mi to dávaj za pravdu. Sice jsem teďka v průběhu týdne napsala kontrolní diktát na dvojku s jednou chybou, ale to nic nemění. Na pravopis budu vždycky střevo xDDD. Předchvilkou přišla N. celá ubrečená. Nechápala jsem proč až když mi to řekla tak jsem pochopila. Š. se pohádala se S. a chtěla vrátit křečky, které jí dala. No a místo Š. pro ně šla N. a ta její máma si nejspíš myslela, že nemaj jazyk a že neřeknou jak to bylo. Ona tam přišla a dva dospělý lidi, který tu hádku viděli a jsou svědky toho, že N. nic neřekla jí vynadali a to dost sprostě. Že prej je to neslušný a ještě tý S. 20tiletá sestra jí řekne, že to je kra*ka. Jsem tam rozčílená, že ten vztek asi ze sebe nedostanu ani tím, že to sem napíšu. Prostě nedokážu pochopit logiku dospělých lidí, který by měli mít rozum. Říká se, že dospělí jsou chytřejší než děti a že vědí co chtěj. Tak to by mě zajímalo kdo tadytu kravinu vymyslel xDDD. To už je druhej dospělej, ke kterýmu cítím takovej vztek, že asi pudu, zaklepu, řeknu že jsem pošťák a že jim nesu nedělní AHA, oni otevřou a já je nepustím ke slovu, protože prej když se naštvu nedokážu být sticha. Přesně todle udělali N. Nevím jestli si mysleli, že to unese víc a že nebude brečet, ale kur*a když ta její máma viděla, že brečí proč jí musela seřvat ještě víc? Teďka když to píšu flákám do klávesnice a už se nemůžu dočkat toho, až jí seřvu hned přede dveřma. Máma s tátou mi to sice nechtěj dovolit, prej že nemůžu takhle mluvit s dospělím člověkem. Dospělím? To sebrali kde? Todle jestli je dospělost tak já jsem pana Marie. Bože. Nepochopím. A ani nechci. Jediný po čem teď toužím je to jí dostat do kolenou. Todle ne. Já se za svojí sestru, která za to nemůže budu rvát zuby nehty, protože to jsou MOJE sestry a ti kteří mě znaj vědí jak na ně nedám dopustit. Asi puknu vzteky xDDD. Zítra by měla bejt ve škole pohoda. Sice máme fyziku a takovýdle pitomí předměty, ale přece jenom budu vyřvaná xD. Mějte se :-*.